V jednom kole
Saša s Aňou otevřeli rehabilitační centrum pro lidi, kteří jsou na tom stejně špatně jako byli kdysi oni. Slouží nezištně. Prokazují lásku těm, nad kterými ostatní zlomili hůl. Nejsou rozčarováni, když někdo skončí program předčasně a utíká znovu do světa. Stále věří ve službu lidem i když větší polovina z nich program nedokončí. Věří, že se vrátí až přijde jejich čas. Jednou mu zazvonil telefon, ve kterém ho zoufalá babička prosila o radu jak pomoci svému vnukovi narkomanovi. V té stejné chvíli ho zavolali ze dvora, že jeden z klientů jejich centra chce okamžitě skončit program a odejít. Poprosil babičku, aby chvíli počkala a se zapnutým telefonem vyběhl ven. S klientem vedl čtyřicetiminutový rozhovor během, kterého úplně zapomněl, že drží v ruce zapnutý telefon. Povídali, modlili se spolu, ale mladý muž se nenechal přesvědčit a odešel. Saša se posadil a teprve tehdy si uvědomil, že telefon nevypnul. Babička všechno slyšela a prožívala spolu s nimi. “Odešel?” zeptala se, “Tam u vás probíhá skutečná bitva.” Více nepotřebovala slyšet. Vzala vnuka a okamžitě přijeli do jejich křesťanského centra, kde mu mohli pomoci. Znovu a znovu se podivuji, jak vše zvládají s jen minimální finanční podporou. Závislí si sami musí vydělávat na svou obživu. Velice rychle musejí převzít plnou zodpovědnost za rozhodnutí která dělají. Je to krutá, ale užitečná lekce na místě, kde prakticky neexistuje žádná státní sociální podpora.
Už víš kdo je to Ježíš?
Slouží také dětem v dětském domově. Děti si je úplně zamilovali. Nedávno měl Saša možnost vydělat nějaké peníze při opravě zdejší školy. Utržený výdělek hned utratil za věci, které nezbytně potřebovali v dětském domově. Když se o tom dozvěděl stavbyvedoucí, zavolal si Sašu a domlouval mu, že nemá být hloupý: „Proč to děláš? Vždyť si ty peníze vydělal pro svoji rodinu!“ Saša mu odpověděl, že to pochopí jen když pozná Ježíše jako svého spasitele a pozval ho do církve. Stavbyvedoucí pozvání přijal a skutečně přišel. Když se loučili, tak se ho Saša ptat: „Tak co? Už víš kdo je to Ježíš?“ Odpověď ho šokovala: „Ano, je to můj Pán a Spasitel.“ Nepotřeboval slyšet žádné další argumenty. Boží láska otevřela jeho srdce a on mohl poznat Ježíše. Nedávno měl dětský domov nějaké důležité výročí a jako hosty pozvali jen starostu města a Sašu s Aňou. Saša dostal hlavní slovo a ředitel domova ho uvedl jako největšího přítele jejich ústavu. Po jeho proslovu mu starosta města vyjádřil své velké uznání.
Nejhorší a nejagresivnější děti zavírají do klece
Tento dětský domov má speciální režim pro těžce zvladatelné děti. Mají tam dokonce klec do které zavírají ty nejhorší z nich. Jeden z beznadějných případů, který tam potkali byl malý cigánek Jan. Pracovníci domova si s ním absolutně nevěděli rady a tak dovolili Sašovi, aby se mu začal věnovat. Jan pochází z Irkutska. Jeho matka se oběsila a otec alkoholik sedí ve vězení. Adoptovali ho prarodiče, které jedné noci podřezal jeho strýc. Než se dostal do dětského domova žil jako dětský narkoman v kanále. Ze všech zařízení do kterých ho stát umístil, Jan utíkal. Tak se nakonec dostal do zvláštního režimu v Kirenském dětském domově. Byl nejagresivnějším ze všech dětí. Naprosto nezvladatelný. Saša s Aňou mu začali prokazovat lásku a péči. Byla to dlouhá a nesmírně těžká služba, která ale přinesla své plody. Teď žije Jan již třetím rokem v jejich domácnosti. Je mu 16 let a Bůh na něm stále pracuje. Nedlouho po tom, co si ho vzali k sobě je za jejich zády hnusně pomluvil. Saša ho vyhledal a jen se ho zeptal, zda mu nechce něco říct. Jan hrál mrtvého brouka a neměl se k žádnému vysvětlení, nebo omluvě. Hleděl na Sašu s naprosto zaseklým pohledem. Saša se na něj s láskou podíval a řekl mu: „Já ti mám co říct. Nenechám, aby jsi rozvrátil tuto naši rodinu a proto ti odpouštím.“ Jan úplně změkl a se slzami v očích Sašu objal. Je to dlouhý a bolestný proces, který není ani zdaleka u konce. Všichni kteří Jana znají se ale už teď diví jeho proměně. Nevěděli si s ním rady a tak ho zavírali do klece. Bůh mu naproti tomu dává ochutnávat ze své svobody. Síla Boží lásky je nezměrná.