(článek napsán jako úvodník pro časopis Nehemia info 01/2023)
Ze své rodné vesnice se potácela zbitá, zraněná a napůl v bezvědomí. Za sebou zanechala celý svůj dosavadní život. Hnali ji jen v tom, co měla právě na sobě. Mučila ji představa, že už nikdy neuvidí své milované děti, které ji nedovolili vzít s sebou. Zároveň však byla plná odhodlání. Ježíše si zamilovala a svoji víru už nechce dál skrývat.
Říkáme ji Defari. V amharštině to znamená „statečná“. Sedíme spolu u stolu někde v Etiopii, nasloucháme jejímu dramatickému příběhu a díváme se do očí, ve kterých se zračí veškerá bolest pronásledování na jedné straně, ale i pokoj a radost z Boží blízkosti na straně druhé. Snažíme se ji povzbudit a Pán Bůh nám dává na srdce nádherné Ježíšovo zaslíbení:
“…A každý, kdo opustil domy nebo bratry nebo sestry nebo otce nebo matku nebo ženu nebo děti nebo pole pro mé jméno, vezme stokrát víc a získá věčný život. Mnozí první budou poslední a poslední první.“ (Mt 19:29–30)
Musím se přiznat, že se mi tato Ježíšova slova nečetla příliš snadno. Vlastně si nepamatuji, kdy mě nějaké čtení z Bible stálo tolik přemáhání. Když jsem dočetl ke slovu „děti“, píchlo mě u srdce a musel jsem se nadechnout, abych se nezalkl slzami.
Dostane stokrát víc? Co to vlastně znamená? Co chcete nabídnout matce, která byla donucená opustit vlastní děti? Vždyť ona nechce a nepotřebuje stokrát víc. Chce jen své děti. A pak mi to najednou došlo. Ježíš tu mluví o Církvi. Pronásledovaným, kteří kvůli své věrnosti Bohu přichází o všechno, nabízí jako útěchu tebe a mě.
Znamená to, že můžeme Defari nahradit její děti? V žádném případě. Můžeme ji ale vytvořit zázemí, ve kterém se lépe vyrovná se svou ztrátou. Etiopská církev se tohoto úkolu zhostila naprosto skvěle. Když ji rodina za vydatné podpory sousedů vyháněli, křičeli, že z ní bude vyděděnec, že bude až do smrti sama, všemi opuštěná. Teď má podle svých vlastních slov mnohem větší rodinu než dříve. Opustila domov, ale nalezla stokrát více otevřených, a navíc láskyplných domovů.
Také cítíte to mrazení v zádech, když si uvědomíte, že můžeme být naplněným Ježíšovým zaslíbením pro lidi v Etiopii, v Tanzanii, na Ukrajině, ve střední Asii a na jiných místech, o kterých se dočtete v tomto čísle našeho časopisu? Není to vzrušující?
Jiří Hanák
(autor je členem SR NF Nehemia a pastorem AC v Bystřici pod Hostýnem)