Včera jsme s Miriam řešili, že pojedeme nakoupit potraviny, a v tom za námi přišly naše mladší děti a prosily nás, ať si vezmeme roušky. Měli jsme to v plánu, ale stejně mě jejich prosba zaskočila, tak jsem se zeptal proč, a oni se přiznali, že mají strach, abychom neonemocněli „tím koronavirem“, nemuseli jít do nemocnice a oni by zůstali sami. V tu chvíli mi došlo, že i oni prožívají tlak strachu a obav, a být doma bez školy nevnímají jako prázdniny. Mnoho lidí má teď obavy o své zdraví, ale možná víc o zdraví svých rodičů a prarodičů, a nejenom o zdraví, ale taky o svou firmu, dodělání školy, finanční příjem nebo schopnost splácet úvěry. Strach je možná první pojmenovaná emoce v Bibli. Adam říká Bohu: „Uslyšel jsem Tvůj hlas a bál jsem se“. A zároveň nejčastější Boží povzbuzení pro lidi v Bibli je: Neboj se!“ Ježíš dal v evangeliích 125 příkazů a z toho 21x řek „Nebojte se!“ Strach sám o sobě nemusí být špatný, ale pokud začne řídit náš...

Souzníme s vyjádřením Martina Moldana k očkování proti COVID-19. Máme pochopení pro oprávněné obavy, ale odmítáme konspirační teorie, využívající strach jako nástroj manipulace. Konečné rozhodnutí, zda se nechat očkovat, je osobní zodpovědností každého jednotlivce. Toto rozhodnutí by mělo být ovlivněno především odborníky a ne duchovními autoritami. Povzbuzujeme, abychom se nenechali rozdělit, ale s těmi, kteří mají rozdílné názory, jednali s úctou a v duchu Kristovy lásky. Stanovisko biskupa AC k očkování proti koronaviru SARS-COV-2 V posledních dnech minulého roku začalo v zemích EU plošné očkování proti koronaviru. V současné chvíli má náš stát objednáno 5,5 milionu dávek s tím, že v první vlně se počítá s očkováním seniorů, zranitelných skupin obyvatelstva a zdravotnického personálu. Dále se uvádí, že aby národ získal tzv. kolektivní imunitu, je třeba proočkovat 65-70 % obyvatelstva. Kolem celé záležitosti se vede bouřlivá společenská debata,...

Nedávno jsem četl reportáž z nemocnic v New Yorku a v Itálii o přeplněných jednotkách intenzivní péče a lidech, kteří tam umírají. Prožíval jsem u toho různé emoce: Vděčnost, že tato vlna zatím naši republiku míjí. Soucit s umírajícími a taky se sestřičkami a doktory, kteří pracují pod obrovským tlakem. A pocit vnitřního zastavení, jestli já sám mám jistotu, co bude po smrti. Jsem kazatel a tím pádem „profesionální křesťan“ (to si dělám humor), ale přesto se mnou zatřese střetnutí s bolestí, utrpením, nespravedlností, zlem. V takových chvílích si rád pouštím rozhovor z filmu Pán prstenů. Já vím, je to starý, ale já jsem taky starý a oba (já i ten film) časem zrajeme jako víno. Je to rozhovor mezi Pipinem a Gandalfem ve chvíli, kdy čekají na prolomení brány: https://youtu.be/BxRYwLMXesw Pipin: Nemyslel jsem si, že to vezme takový konec.Gandalf: Konec? Ne, tady cesta nekončí. Smrt je jen další cesta, kterou musíme jít. Šedá dešťová záclona tohoto světa se rozestře a promění se ve...